Ovoce a zelenina

Kiwi

Kiwi

Kiwi (Actinidia chinensis) je plodem drobného stromku nevelkého vzrůstu pocházejícího z Číny. V polovině 20. století putovalo přes Japonsko na Nový Zéland a odtamtud se rozšířilo jeho pěstování i konzumace do Evropy.

Maniok

Maniok

Maniok (Manihot esculenta) je kulturní tropická rostlina z čeledi pryšcovité. Někdy se manioku podobně jako batátům přezdívá sladké brambory.

Jackfruit ? Žakie

Jackfruit ? Žakie

Jackfruit (Artocarpus heterophylus) původně pochází z ostrovů ve východní části Indického oceánu a západní části Tichého oceánu. Nejčastěji se k nám dováží z Keni a Brazílie.

Momordika

Momordika

Momordika (Momordica charantia) roste v tropické Asii, Africe a Jižní Americe, má plody podobné okurce, které mají hořkou chuť, proto se někdy nazývá hořká okurka. Momordika znamená v latině štiplavý, kousavý.

Kumquat

Kumquat

Kumquat (lat. Fortunella Hindsii) patří mezi poměrně exotické ovoce, v Evropě se ve větší míře pěstuje pouze na řeckém Korfu.

Batáty ? sladké brambory

Batáty ? sladké brambory

Batáty (Ipomoea batatas) pochází z tropické a subtropické oblasti střední Ameriky. Jedná se o kořenové hlízy. Nejsou botanicky příbuzné pravým bramborám.

Mangostan ? Garcinie

Mangostan ? Garcinie

I když jeho jméno zní podobně jako mango, nemá s ním nic společného. A také úplně jinak vypadá. Pochází z jihovýchodní Asie. Do Evropy se celoročně dováží hlavně z Brazílie.

Čajot ? tropická kedlubna

Čajot ? tropická kedlubna

Čajot (Sechium edule) je víceletá tropická popínavá bylina z čeledi tykvovitých, a tak jejími nejbližšími jsou mj. okurky, melouny nebo tykve. Pochází ze střední Ameriky. V současné době se pěstuje už i ve Středozemí.

Kukuřice cukrová

Kukuřice cukrová

Kukuřice se pěstovala v Mexiku již 7 000 let př. n. l. Inkové a Mayové ji vyšlechtili do dnešní podoby. Cukrová kukuřice (Zea mays) je populární zejména v USA, ale také u nás získala oblibu od té doby, kdy jsou šlechtěny sladké odrůdy.

Dýně

Dýně

Dýně je všeobecně používaný lidový název nejčastěji pro tykev. Mezi nejznámější patří tykev obecná (Cucurbita pepo). Dýně patří do čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae), tedy do příbuzenstva okurek, cuket a melounů.

Růžičková kapusta

Růžičková kapusta

Růžičková kapusta (Brassica oleracea, var. gemmifera) vytváří na košťálu vysokém 70?120 cm miniaturní hlávky ? růžičky. Patří mezi odolné zimní zeleniny. Nevadí jí studené podnebí, je velmi otužilá a dává vysokou úrodu. Snáší mráz až do cca ?15 °C. Z tohoto důvodu byla v minulosti hodně ceněna jako zdroj vitaminu C v zimě.

Makadamové ořechy

Makadamové ořechy

Makadamové (queenslandské) ořechy patří mezi chuťově nejlahodnější, ale také nejdražší mezi všemi oříšky. Ve skutečnosti ale pravými ořechy nejsou, i když je za ně mnoho lidí považuje. Jde o peckovice podobné kaštanům.

Křen selský

Křen selský

Křen selský (Armoracia rusticana) patří do čeledi rostlin brukvovitých. Je to mohutná trvalka, která dorůstá do výšky až 120 cm. Má silný, větvený kořen, který je kořením a zeleninou. Kořen je na povrchu žlutobílý, uvnitř bílý, dužnatý. Má charakteristicky ostrý pach a štiplavou chuť.

Hruška obecná

Hruška obecná

Hruška obecná (Pyrus communis) je ovoce, plod hrušně. Tyto šťavnaté plody dělíme podle doby sklizně na letní, podzimní a zimní. Letní mají nejmenší trvanlivost, zimní naopak vydrží nejdéle. Je známo přibližne 1500 odrůd hrušní.

Kuskus

Kuskus

Kuskus (cous cous) je tradiční severoafrickou pochoutkou z tvrdé pšeničné krupice. Je to prakticky tvrdozrnná pšenice zpracovaná do drobných kuliček, proto se jedná o těstovinu.

Červená řepa

Červená řepa

Červená řepa (Beta vulgaris var. crassa) pochází ze Středomoří a naši předkové ji znali, pěstovali a jedli už ve starověku. Tehdy se k jídlu používaly především listy. Lidé je připravovali podobně jako zelí a ve starověkém Římě se řepné listy dokonce nakládaly. Kořen řepy sloužil výhradně k léčebným účelům (například proti bolestem hlavy nebo zubů).

Pórek

Pórek

Pórek (Allium porrum) je cibulová zelenina, která pochází z Přední Asie a rozšířila se do asijských zemí, hlavně Číny, Japonska a Koreje, kde se stala součástí národní kuchyně. V Evropě byla velmi oblíbenou zeleninou středověku.

Pitaya

Pitaya

Pitaya, nazývaná také dračí ovoce (Dragon fruit), je kaktusový plod o velikosti až 20 cm původem ze Střední a Jižní Ameriky. Dnes rostou tyto druhy kaktusů i v jihovýchodní Asii zejména ve Vietnamu, v Thajsku, na Filipínách, v Malajsii, ale také na Tchaj-wanu, v jižní Číně a dokonce i v Izraeli.

Paprika

Paprika

Paprika (Capsicum) je rod rostlin z čeledi lilkovitých (Solanaceae). Podle upotřebení plodů papriku dělíme na zeleninovou (jí se dužnaté oplodí) a kořeninovou (chilli papričky, feferonky). Podle typu rozeznáváme papriky velkoplodé, širokoplodé, dlouhoplodé a drobnoplodé.

Maliny

Maliny

Malina je malá chlupatá peckovička, je plodem maliníku, který roste na zahrádkách i v lese (lesní maliny mají údajně výraznější aroma), v nížinách i na horských svazích. Známe odrůdy červené, žluté a v posledních letech i vínově fialové. Původem jsou z jižní Evropy.

Okurka salátová

Okurka salátová

Okurky patří k oblíbenému letnímu občerstvení. Osvěžující vlastnosti okurek zajišťuje množství vody, obsažené v plodech, které dosahuje až 98 %. Takže se čerstvé salátové okurky staly přímo ideálním druhem pokrmu do horkých dnů.

Černá ředkev

Černá ředkev

Černá ředkev (Raphanus sativus niger) je zdravá zelenina, kterou pěstovali již před 4 tisíci lety v Číně, ještě o něco dříve ji pravděpodobně znali Egypťané. Slované ji objevili až ve středověku, oceňovali ji však nejen jako chutnou zeleninu, ale i jako účinnou léčivou rostlinu.

Kedlubna

Kedlubna

Kedlubna, též kedluben, je košťálová zelenina, kterou člověk získal vyšlechtěním divoké brukve zelné. Kedlubny rozeznáváme rané a pozdní, bílé a modré.

Stévie sladká

Stévie sladká

Stévie sladká (Stevia rebaudiana). Indiáni ji nazývají Ka-a che-e, což znamená "sladká tráva". Někdy se prodává pod anglickým názvem jako Sugar baby. Stévie se pěstuje právě kvůli svým velice sladkým lístkům, které sladkostí mnohonásobně předčí řepný či třtinový cukr.

Curuba

Curuba

Curuba (Passiflora mollisima) je druh ovoce, které svým vzhledem připomíná banány. Je to stálezelená popínavá liána. Nejlépe se jí daří v chladných horských polohách, ve výši tří až čtyř tisíc metrů nad mořem. Do Evropy se dováží hlavně z Kolumbie, kde je národním ovocem, a z Nového Zélandu.

Sapodilla

Sapodilla

Sapodilla je další z netradičních druhů ovoce, který si podrobněji představíme. V Evropě se s tímto ovocem téměř nesetkáme jinak než na pultech obchodů, pěstuje se totiž téměř výhradně v tropických oblastech.

Tamarind

Tamarind

Tamarind (Tamarindus indica), který si dnes představíme, je druh ovoce pocházející původně z afrických tropických oblastí. Dnes roste zejména ve východní i západní Indii a v Arábii. Můžeme se setkat i s názvy tamaryšky nebo indické či kyselé datle.

Fejchoa

Fejchoa

Kdybychom chtěli ochutnat fejchou, museli bychom se nejspíš vydat až do oblasti subtropické Brazilie či Argentiny. Do ostatního světa se fejchoa dostala až koncem 19. století.

Acerola, barbadoská třešeň

Acerola, barbadoská třešeň

Acerola roste jako keř i strom, který dosahuje výšky až pěti metrů. Pochází z Antil a ostrovů Karibské oblasti. Dnes ho najdeme ho ve střední a jižní Americe a také na Jamajce. Pěstuje se v některých oblastech Brazílie.

Špenát

Špenát

Špenát (Spinacia oleracea) je rod rostlin z čeledi Merlíkovitých. Jedná se o důležitou listovou zeleninu. První recepty, ve kterých se používá špenát, jsou dochovány v kuchařské knize z roku 1390.

Ředkvičky

Ředkvičky

Ředkvičky patří mezi naši oblíbenou kořenovou zeleninu a jsou nedílnou součástí českého jídelníčku. Velkou výhodou ředkviček je, že se dají ve sklenících pěstovat a sklízet po celý rok.

Ackee

Ackee

Ackee je tropické ovoce, které roste na rostlině (Blighia sapida) patřící do rodiny mýdelníkových rostlin. Jejím původním domovem je tropická západní Afrika.

Fazole Adzuki

Fazole Adzuki

Adzuki jsou malé podlouhlé fazolky, tmavě červené až hnědé barvy, které se v Japonsku považují za královnu fazolí. V orientální kuchyni se používají na přípravu vegetariánských pokrmů a na kebaby. Mají sladkou chuť. Říká se jim též vigna hranatá.

Mandarinka obecná

Mandarinka obecná

Všechny druhy mandarinek (klementinky, sacumy) patří do skupiny jasně oranžových citrusových plodů s tenkou kůrou. Pochází z Asie. V Evropě a v jižní a střední Americe se mandarinky pěstují od poloviny 19. století.

Lískový ořech

Lískový ořech

Již v dávnověku byly lískové ořechy symbolem lásky a plodnosti. Mladé dívky jimi odměňovaly oblíbené tanečníky. Jejich využití uznávali jak Keltové, tak Římané.

Rajčenka

Rajčenka

Rajčenka (Cyphomandra betacea) pochází z vyšších poloh Jižní Ameriky, tj. z andských lesů od Peru po Argentinu. Pěstuje se místy v tropech nebo bezmrazých subtropech, avšak plantážním způsobem jen na Novém Zélandu a v Austrálii.

Červená čočka

Červená čočka

Červená čočka pochází z Turecka, dnes je ale rozšířená po celé Asii. Po oloupání hnědé slupky má červené (přesněji oranžové) zbarvení a právě chybějící slupka zlepšuje její stravitelnost a snižuje nadýmání. Nemá však již schopnost klíčit.

Kvajáva

Kvajáva

Kvajáva (Psidium guajava) patří do čeledi myrtovitých. Pochází pravděpodobně z tropických oblastí jihoamerický z Brazílie nebo Mexika. Dnes se rozšířila i v subtropických zemích bez mrazů. Nejvýznamnější plantáže jsou v Jižní Africe, Jižní a Střední Americe, v Kalifornii, na Floridě, v Indii a Thajsku.

Narančila ? lulu

Narančila ? lulu

Narančila (Solanum quitoense) pochází z vysokohorských oblastí ekvádorských And. Zde se narančila pěstuje zejména v údolích řek v nadmořské výšce od 1000 do 2 300 m. Odtud se rozšířila do Kolumbie, Peru, Kostariky, Panamy, Mexika a dalších zemí.

Jujuba ? čínské datle

Jujuba ? čínské datle

Jujuba (Ziziphus jujuba) pochází z Číny, kde se pěstuje odedávna. Pěstuje se také v Japonsku, Malé Asii a v Středomoří. V menším množství se také pěstuje v Bulharsku, odkud se k nám dováží.

Švestka

Švestka

Švestky jsou peckovice s modrou ojíněnou slupkou a v české kuchyni patří k oblíbenému ovoci. Švestky očišťují organismus stejně jako jiné ovoce.

Jablko

Jablko

Jablko je jedním z nejběžnějších druhů ovoce, nejen ve střední Evropě. Je plodem jabloně a jedná se o malvici, podobně jako hruška.

Lokvát ? mišpule japonská

Lokvát ? mišpule japonská

Lokvát ? Eribotrya japonica je ovoce pocházející ze subtropů severovýchodní Číny (nejedná se o mišpuli obecnou, která se vyskytuje i u nás). Odtud se rozšířil dále do ostatních subtropických oblastí ve světě. K nám se toto ovoce dováží zcela výjimečně, ale řada našich turistů ho může znát ze Španělska.

Rajské jablko

Rajské jablko

Též rajče (Solanum lycopersicum) má původní domovinu v Severní a Jižní Americe. Patří do čeledi lilkovitých, stejně tak jako například lilek, paprika nebo brambory. Plodem je bobule a jejich barva je červená v různých odstínech, oranžová i žlutá.

Meruňky

Meruňky

Meruňka obecná je strom z rozsáhlého rodu slivoň, kam patří také broskvoň, třešeň nebo švestka. Původem je z Číny. Do Evropy se dostala přes Turecko počátkem letopočtu, do Česka se rozšířila z Itálie přes Slovinsko, Štýrsko a Rakousy.

Drobné ovoce ? rybíz

Drobné ovoce ? rybíz

Rybíz je drobné ovoce, které je oblíbené ke konzumaci nejen čerstvé, ale i kompotované, nebo v podobě marmelád či mražených protlaků. V domácích podmínkách je možné připravit si také víno z rybízu.

Hlávkový salát

Hlávkový salát

Hlávkový salát patří ke skupině listových zelenin, do níž náleží ještě špenát, čekanka a pekingské zelí. Tato listová zelenina se pěstovala již ve starém Egyptě, Řecku a Římě. V Evropě se významně rozšířil od počátku 17. století.

Brusinka obecná

Brusinka obecná

Brusinka obecná (Vaccinium vitis-idae) je stále zelený, poléhavý keřík 10?30 cm vysoký. Květy brusinky jsou bílé nebo červenavé, plody jsou kulovité, lesklé, šarlatově červené bobule. Rozšířena je ve střední a severní Evropě, na jihu až po Pyreneje, Apeniny a Balkán.

Meloun

Meloun

Název pochází z řečtiny, znamená "velké jablko". Lidé většinou meloun pokládají za ovoce ale je to druh plodové zeleniny. Patří do čeledi tykvovitých, podobně jako okurky nebo tykve. Dělí se na dvě hlavní skupiny: vodní melouny a cukrové melouny.

Cibule obecná

Cibule obecná

Cibule (Allium cepa) patří k základnímu koření. Dá se koupit úplně všude a to buď čerstvá, sušená nebo rozemletá na prášek. Pochází ze západní Asie - z Afganistánu, Pákistánu, a Iránu. Cibuli pěstovali již staří Sumerové 4000 let před naším letopočtem.

Mangold

Mangold

Mangold neboli cvikla (Beta vulgaris, var. cicla), který si dnes představíme, je poměrně málo známý druh zeleniny. Jde o listovou zeleninu, je příbuzný řepce cukrovce, a jak si ukážeme, díky svému složení i účinkům je její opomíjení nezasloužené.

Mrkev obecná

Mrkev obecná

Mrkev obecná (Daucus carota) patří mezi nejčastěji používanou zeleninu. Již za Karla Velikého se poddaným doporučovalo, aby ji hojně pěstovali a jedli podle příkladů královských pěstitelů zeleniny. I díky tomu se nebývale rozšířila a stala se vcelku běžnou odrůdou.

Durian

Durian

Durian (Durio zibethinus) je ovoce připomínající meloun obalený trny. Uvnitř je chutná růžová dužnina, která se jí zasyrova, musíte však přetrpět nelibou vůni. Podle některých prý "vydává velký zápach přezrálého sýra, shnilé cibule, terpentýnu a nečistého kanálu."

Wasabi

Wasabi

Wasabi (Wasabia japonica) je název pro japonský zelený křen, který je silnější než nám známý křen selský. Stejně jako křen selský má velmi výrazné aroma. Pěstuje se nejen v Japonsku, ale i na severozápadě Severní Ameriky.

Citrón a limeta

Citrón a limeta

Citróny jsou pro našince poměrně běžným druhem ovoce, nad jehož přítomností v obchodě nebo vlastní kuchyni se ani nepozastavíme. Dnes ale uděláme výjimku ? o citrónech a jejich blízkých příbuzných ? limetách si toho povíme více.

Rambutan

Rambutan

Rambutan (Nephelium lappaceum) pochází z Jihovýchodní Asie. Zde se nejvíce pěstuje ve vrchovinách v Thajsku, Malajsii a Indonésii. Rambutan je stálezelený, asi 15 metrů vysoký strom. Blízký příbuzný Liči a Longanu.

Černý kořen (hadí mord španělský)

Černý kořen (hadí mord španělský)

Černý kořen je málo známá, ale velice chutná rostlina. Roste divoce v Evropě i Asii, daří se mu na pobřeží Středozemního moře. Na některých místech roste i u nás. Jeho odborný název zní hadí mord španělský (Scorzonera hispanica). Kdysi lidé věřili, že se s ním dají zabíjet hadi a to tak, že se jim kořen strčí do tlamy.

Kokosovník ořechoplodý

Kokosovník ořechoplodý

Kokosovník ořechoplodý je tropická palma pěstovaná na březích velkých řek a moří. Pěstuje se více než 3000 let. V Indii ho znali již kolem roku 1000 př. n. l. Střední Evropě se s ním však seznámila až v 16. století a to buď z antických spisů či z dobových cestopisů a kronik.

Vanilka

Vanilka

Také si nedokážete představit Vánoce bez vanilkových rohlíčků? Pojďme si o tomto krásně voňavém koření něco povědět. Vanilkovník je tropická orchidej, ze které se suší plody ? podlouhlé tobolky. Dosahuje výšky až 15 m, šplhá se po tropických stromech. Pochází ze zemí střední Ameriky, ale dnes se pěstuje i na Madagaskaru.

Mandle

Mandle

Mandloň obecná (Amygdalus communis L.) je stromek podobný broskvoni, je však listnatější a listy jsou podlouhlejší. Dorůstá do výšky 3 až 5 m. Plodem mandloně je peckovice s šedavým plstnatým oplodím. Uvnitř se skrývá pecka s tvrdou děrovitou skořápkou a v ní jádro - vlastní mandle. Sklizeň z jednoho stromu může činit 50 až 60 kg mandlí.

Pomelo

Pomelo

Pomelo (Citrus grandis) je stálezelený strom z rodiny citrusů. Patří k největším citrusovým plodům. Mohou vážit až 5 kg (více jsou vidět okolo 1 kg).

Cizrna ? římský hrách

Cizrna ? římský hrách

Cizrna beraní (Cicer arietinum L.) patří mezi luštěniny a podobá se velkému hrachu. Druhové jméno dostala cizrna podle svých semen, které mají nepravidelně hrbolatý tvar s charakteristickým zobáčkem, a připomínají ovčí hlavu.

Pšenice špalda

Pšenice špalda

Pšenice špalda (Triticum spelta L.) patří k našim nejstarším kulturním obilninám. Je to prastarý nešlechtěný druh pšenice. Řadí se ke skupině pluchatých pšenic.

Topinambur hlíznatý

Topinambur hlíznatý

Topinambur dostal své jméno po indiánském kmeni Tupinambus. Už v 17 století se topinambury pěstovaly v Anglii a poté se rozšířily do Evropy. Jejich výhodnost spočívá v absolutní nenáročnosti jak na zeminu, tak na polohu stanoviště.

Dýně hokaido

Dýně hokaido

Dýně hokaido jsou v poslední době vyhledávaná delikatesa. Jsou zcela odlišné než dýně všeobecně známé, z nichž se připravují kompoty. Zemí jejich původu je Japonsko. Dýně hokaido jsou vhodné na přípravu jídel, jsou totiž syté a opravdu výtečné.

Tykev obecná ? cuketa

Tykev obecná ? cuketa

Tykev obecná (Cucurbita pepo) se na našem jídelníčku objevuje v posledních letech čím dál častěji. V kuchyni ji můžeme právem považovat za velmi univerzální zeleninu. Její velkou výhodou je to, že ji lze použít téměř do všech druhů pokrmů. Z cukety lze upéct vynikající moučník, ale také výbornou sekanou nebo usmažit bramborák.

Brokolice

Brokolice

Brokolice je zelenina, jejíž obliba v našich kuchyních v posledních letech neustále roste. Jistě to není náhoda. Dá se dobře kuchyňsky připravovat, zmrazená je celoročně dostupná, má příjemnou chuť a hlavně se řadí k tomu nejzdravějšímu, co si můžeme dopřát.

Reveň (rebarbora)

Reveň (rebarbora)

Tato zelenina přišla do Evropy od Barbarů, z Mongolska, Číny a Zabajkalí. Již před více než třemi tisíci lety se v Číně užívala jako lék a potravina. Především Arabové ji rozšířili do celého světa. V Evropě ji nejdříve začali využívat Němci a Angličané, od 18. století je rozšířila už všude.

Lilek - Baklažán

Lilek - Baklažán

Lilek jedlý čili baklažán pochází podle nespočitatelných dokumentů z východní Indie a dlouhé roky již patří k tradičním zeleninám např. v Řecku. Nicméně se také konzumuje v jiných zemích po celém světě. Předpokládá se, že jméno pochází z perského "badindjan", které později přešlo do arabštiny.

Třešně

Třešně

Třešeň patří do čeledi růžovitých (Rosaceae). Vyskytuje se u nás i v plané formě. V lesích v Čechách i na Moravě roste ptáčnice s drobnými nahořklými plody. Třešně v ušlechtilé formě se pěstují po celém světě. Kulaté peckové ovoce pocházející z Malé Asie, odkud jí římský vojevůdce Lukkulus přivezl do Evropy, kde se rychle uchytily na stolech labužníků a toto ovoce rychle zdomácnělo. Lukkulus přivezl do Evropy pouze velmi sladkou odrůdu Asijských třešní. Dnes již ale známe více než tisíc druhů třešní, višní a sladkovišní.

Datle, ovoce rajských zahrad

Datle, ovoce rajských zahrad

Stejně jako fíky mají i datle svůj původ v Přední Asii v Mezopotámské nížině. A stejně jako o fících se i o datlích píše v Bibli a Koránu jako o pokrmu moudrých a svatých. Historie datlí však sahá ještě dál. Pěstují se již přes 5 tisíc let.

Jahody

Jahody

První dochované zprávy o jahodách a hlavně o jejich léčebných účincích pocházejí od věhlasného řeckého lékaře Hippokrata a již ve starém Římě byly jahody pěstovány jako lahůdkové ovoce. Ve středověku brzy přišli jahodám na chuť mlsní mnichové, kteří je pěstovali v klášterních zahradách. Krásné, červené plody však nesměly chybět ani na zámeckých hostinách nejprve v Anglii, Belgii, Francii a nakonec i u nás.

Chřest

Chřest

Chřest pojídali už Egypťané a staří Řekové, ale i ti jej měli za luxus. Tak tomu zůstalo po celá staletí, kdy si chřest mohli dovolit jen ti nejbohatší. Stal se zeleninou králů. Ludvík XIV. mu propadl natolik, že jej na svém stole vyžadoval denně. Své zahradníky zavázal povinností, dodávat tyto jemné výhonky v každou roční dobu.

Ananas

Ananas

Ananasovník pochází z Brazílie a poprvé byl do Evropy přivezen na konci 17. století. Je to vytrvalá bylina s růži tuhých, žlábkovitě podélně prohnutých a na okraji zubatě ostnitých listů. Klasovité květenství má vysoké 30 - 50 cm.

Fíkovník smokvoň

Fíkovník smokvoň

Fíkovník smokvoň (Ficus carica) je subtropická rostlina z čeledi morušovníkovité, zahrnující asi 700 až 1000 druhů. Pochází z Malé Asie a z oblasti Íránu. Stejně jako datle jsou i fíky prastaré ovoce, zmiňované už v Bibli.

Kaki Churma (Tomel japonský)

Kaki Churma (Tomel japonský)

Kaki churma (Diospyros kaki) je subtropický opadavý strom z čeledi ebenovitých, pochází z Číny a Koreje. Dnes je rozšířený v subtropech po celém světě. V Japonsku dokonce patří k jednomu z nejoblíbenějších druhů ovoce na trhu.

Pekanový ořech

Pekanový ořech

Pekan ořechy jsou odrůdou vlašských ořechů, bohatých na vitamíny a minerální látky. Už odpradávna je konzumovali domorodí obyvatelé Severní Ameriky. Dnes není problém koupit je na našem trhu a zpestřit si jídelníček.

Granátové jablko

Granátové jablko

Marhaník granátový (Punica granatum) je rozložitý keř a pochází z Persie (dnešního Íránu) a Přední Asie. Patří mezi velmi starobylé rostliny. Je známý nejméně pět tisíc let. Jeho plody ? granátová jablka ? se těšily velké úctě.

Hruška nashi

Hruška nashi

Nashi, lidově nazývané asijská hruška, se nesprávně pokládá za křížence jabloně a hrušně. Z botanického hlediska jde však o samostatný druh Pyrus pyrifolia. Od evropské hrušně Pyrus communis se liší tím, že nemá na plodu kališní lístky.

Česnek - přírodní všelék

Česnek - přírodní všelék

Česnek je užíván po staletí a je jednou z nejstarších kultivovaných rostlin. Společně s cibulí a pažitkou patří do čeledi liliovitých. Kromě značné výživné hodnoty, je česnek silným ochráncem našeho zdraví.

Papája

Papája

Papája je až deset metrů vysoká bylina, která se pěstuje pro oválné plody vážící až 2,5 kilogramu, které mají zelenou, oranžovou nebo žlutou barvu s dužninou připomínající chutí ananasové melouny.

Exotické ovoce - mango

Exotické ovoce - mango

Mango patří k nejoblíbenějšímu tropickému ovoci. Je to plod subtropické dřeviny mangovníku, pocházející z Indie. Plod má podlouhlý oválný tvar ke špici zúžený. Barva nepoživatelné slupky je zelenočervená, sladká, žlutooranžová dužnina barvou i chutí připomíná broskev, oproti ní je však ostře aromatická. Plod obsahuje především vitaminy skupiny A a C, B6 a B3 niacin, z minerálů hořčík, draslík a vápník.

Avokádo americké

Avokádo americké

Avokádo americké (Persea americana) je stále zelený, až 30 metrů vysoký strom. Plod je tmavě zelený, lesklý, hruškovitého tvaru. Uvnitř je bílá až zelená dužnina, která na vzduchu hnědne. Uprostřed je jedno tvrdé bílé semeno s hnědou slupkou. Zralé avokádo má měkkou máslovitou dužninu se skvělou výživnou hodnotou. Je lehce stravitelné i v případě malých dětí. Dužnina má oříškovou příchuť. Semeno se nekonzumuje, na chuť je trpké a hořké.

Exotické ovoce - Anona cherimoya

Exotické ovoce - Anona cherimoya

Dnes bychom vám rádi představili další z druhů ovoce, které je v těchto krajích a zeměpisných šířkách poměrně neznámé, a přitom chuťově splní nároky každého labužníka. Tím ovocem je Anona cherimoya.

Averrhoa karambola

Averrhoa karambola

Averrhoa karambola je zvláštní, velmi atraktivní ovoce z čeledi Oxalidaceae (šťavelovité). Domovem nízkého stromku karamboly byl Malasijský poloostrov, případně Indie, nyní jej pěstují i jiné tropické a subtropické země, zejména Brazílie, Izrael, Kolumbie a Thajsko.

Suroviny známé i neznámé ? liči čínské

Suroviny známé i neznámé ? liči čínské

Liči (Litchi chinensis) je tropický stále zelený ovocný strom, pěstovaný v Asii. Stromy dorůstají do výšky 6 - 12 metrů a dožívají se až 300 let. Kvetou a rodí na konci větviček, které se při sklizni odlamují. Stromy jsou poměrně vysoké, ale řezem se kvůli sklizni udržují na výšce pět až šest metrů.

Suroviny známé i neznámé ? karob

Suroviny známé i neznámé ? karob

Karob je známý též pod názvem svatojánský chléb. Svatojánský se mu říká proto, že plody karobu podle jedné starodávné legendy s oblibou jedl Svatý Jan. Lusky chutnají jako čokoláda a sladce voní. Dá se koupit především v prodejnách zdravé výživy.

Suroviny známé i neznámé ? artyčoky

Suroviny známé i neznámé ? artyčoky

Artyčoky patří mezi velice zdravou zeleninu. Obsahují látku zvanou cynarin která v lidském organismu chrání játra a celkově omlazuje buňky, pomáhá také na snižování cholesterolu a působí preventivně proti žlučovým kamenům. Dále jsou artyčoky velmi bohaté na vitamíny C a B, karoteny, železo a hořčík. Pro tyto léčivé účinky by měly být artyčoky častým hostem na našich stolech.

Suroviny známé i neznámé ? kuskus

Suroviny známé i neznámé ? kuskus

Kuskus (cous cous) je tradiční severoafrickou pochoutkou z tvrdé pšeničné krupice. Je to prakticky tvrdozrnná pšenice zpracovaná do drobných kuliček, proto se jedná o těstovinu. Běžně se kuskus vyrábí z bílé pšenice, která je zbavena obalových vrstev. Připravuje se k masům, do salátů nebo i na sladké pokrmy, vaří se v páře a u nás se prodává v obchodech s racionální výživou.

Suroviny známé i neznámé ? pohanka

Suroviny známé i neznámé ? pohanka

Jistě jste se už mnohokrát zamýšleli, jak rozšířit a zpestřit jídelníček, aby všem chutnalo, ale aby jste zároveň vařili zdravě. Chtěli bychom Vám představit jednu často neprávem opomíjenou surovinu ? pohanku.


Zpět na přehled kategorií