Zemětřesení

Zemětřesení

I když Česká republika neleží v oblasti, kde by se vyskytovala zemětřesení vyšších stupňů, je chvění povrchu planety Země jevem určitě hodným pozornosti. Jak zemětřesení vzniká? Jak se měří jeho intenzita? Proč jsou některá místa těchto katastrof ušetřena a jiná jsou jim naopak opakovaně vystavena? O tom si povíme v dnešním článku.

Vznik zemětřesení

Zemětřesení se odehrávají hluboko pod kůrou naší planety. Svrchní plášť Země je vytvořen z pohybujících se desek. Nejsilnější zemětřesení se odehrávají uvnitř Země kolem okrajů těchto desek v důsledku pohybů těchto desek. Tyto pohyby nejsou pravidelné ani postupné. Podél okrajů desek se hromadí tlak tak dlouho, až se horniny zlomí a desky sebou trhnou.

Nahromaděná energie se pak uvolní v podobě zemětřesení s různou mírou síly. Následky zemětřesení závisí na jeho síle, hloubce, ve které se odehrává, a na povaze hornin na povrchu. Země se může rozevřít, vystoupit nahoru nebo se propadnout. Ve vysočinách se mohou vyskytnou laviny nebo sesuvy půdy. Nepevně spojený písek se může třást tak prudce, že se změní v pohyblivé písky.

Ačkoli jsou opravdu katastrofální zemětřesení výjimečná, je Země v neustálém pohybu. Každý rok zaznamenají seismologové asi 500 000 zemětřesení, což odpovídá přibližně jednomu zemětřesení za minutu. Většina těchto otřesů proběhne bez povšimnutí všech kromě seismologů a jejich citlivých detektorů ? seismometrů.

Richterova a Mercalliho stupnice

Dříve měřili seismologové magnitudo (množství energie uvolněné při zemětřesení) na Richterově stupnici. Ta je pojmenována po americkém expertovi C. F. Richterovi, který tuto stupnici zavedl v roce 1935.

Dnes je ale dávána přednost Mercalliho stupnici, kterou navrhl italský seismolog G. Mercalli roku 1902.

Průběh zemětřesení

Když zemětřesení propukne, šíří se otřesové vlny z epicentra, z bodu ležícího na povrchu nad místem vzniku nebo ohniskem. Místo vzniku zemětřesení se nazývá ohnisko neboli hypocentrum, jeho kolmý průmět na zemském povrchu se nazývá epicentrum.

Nejprve proběhnou primární vlny, neboli P-vlny. Ty se šíří velmi podobně jako zvukové vlny a způsobují otřesy sem a tam ve směru šíření vln. Pak přicházejí sekundární vlny tzv. S-vlny. Ty způsobují to, že se horniny chvějí v pravém úhlu. Třetím typem jsou povrchové vlny. Jimi se povrch země vlní a zvyšují tak zkázu způsobenou P a S-vlnami.

Zemětřesení se může odehrát všude tam, kde se horniny pohybují podél zlomů, ale většina silnějších zemětřesení se vyskytuje v konkrétních pásmech. Zemětřesení jsou obzvláště častá v sopečných pásmech jako např. v ohnivém prstenci v Tichém oceánu.

Seismologie

Seismologie se dočkala uznání v 60. letech dvacátého století, když její výzkum vedl k zákazu nukleárních zkoušek. Vědci byli požádáni, aby prozkoumali, jestli se dají malé podzemní exploze zjistit. Postavili monitorovací stanice a začali pozorovat všechny vibrace, které dokázaly jejich přístroje naměřit. Výsledky ukázaly, že jsou zemětřesení nejčastější podél podmořských hřbetů, hlubokomořských příkopů a v blízkosti mladých pohoří a sopek.

Tyto údaje pomohly podepřít teorii, že zemská kůra a plášť jsou rozděleny do 8 velkých litografických desek, které plavou na zpola roztavené vnitřní vrstvě Země ? astenosféře. Neustálá aktivita této části způsobuje, že se od sebe mohou desky vzdalovat, narážet do sebe nebo se třít.

Vědci monitorují v pásmech zemětřesení i vodu ve studních, protože těsně předtím, než se horniny rozlomí, může se jejich krystalická struktura rozevřít a zavřít, čímž se uvolní radon, který upozorní vědce na možnost hrozícího zemětřesení.

Těsně před zemětřesením se mohou uvolňovat i elektricky nabité plyny, které mohou slabě svítit. Proto se jim říká světla zemětřesení.

K vyjádření síly otřesů se používají dvě rozdílné veličiny, magnitudo a makroseismická intenzita. Magnitudo se určuje z maximální výchylky seismometru, zatímco makroseismická intenzita se určuje ze statistického vyhodnocení účinků zemětřesení na osoby, budovy a krajinu. Každé zemětřesení je charakterizováno jednou hodnotou magnituda, ale více hodnotami makroseismické intenzity v závislosti na poloze vůči hypocentru.

Seismometr

Seismometr zajišťuje nejpřesnější způsob předpovídání zemětřesení. Tento vysoce citlivý přístroj dokáže zaznamenat i ty nejmenší otřesy pod povrchem Země. Seismometr převádí tyto vibrace na elektrický signál, který se pak přenese na přístroj zaznamenávající grafy.

Další technikou monitorování pohybů Země je posílání signálů přes satelity do různých neměnných stanic na Zemi. Satelitní signální síť umožní vědcům podle vzájemné polohy stanic zjistit, jestli se pohnuly.

Používané pojmy

  • Ohnisko zemětřesení ? je to prostor konečných rozměrů, ve kterém vzniká zemětřesení. Jeho délkové rozměry dosahují až několika set kilometrů.
  • Hypocentrum ? tímto bodem nahrazujeme ohnisko a klademe jej do těžiště ohniska.
  • Epicentrum ? je kolmý průmět hypocentra na povrch Země.
  • Hloubka ohniska ? takto nazýváme vzdálenost mezi hypocentrem a epicentrem.
  • Epicentrální vzdálenost ? je vzdálenost epicentra od místa pozorování.
  • Epicentrální čas ? tímto pojmem označujeme okamžik, v němž se zemětřesení projeví v epicentru.
  • Pleistoseistní oblast ? okolí epicentra nejvíce postižené zemětřesením.
  • Intenzita zemětřesení ? veličina charakterizující velikost zemětřesení na základě pozorování makroseismických účinků. Směrem od pleistoseistní oblasti klesá intenzita na všechny strany.
  • Zemětřesné roje ? Pokud se objeví skupina po sobě následujících otřesů podobné intenzity - nejsme-li tedy schopni určit hlavní, nazýváme toto zemětřesné roje.

Hodnocení:   
  • Počet hvězdiček je 3/5
Poslat e-mailemposlat e-mailem
Vytisknout článekvytisknout článek

Diskuze: