Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření

Máte psychicky náročné zaměstnání? Cítíte se vyčerpaní? Máte pocit, že je toho na vás moc? Nemáte už radost z práce? V práci jen přežíváte a nesměřujete k cíli? Odpověděli jste si kladně na tyto otázky? Pak je na čase zamyslet se, jestli netrpíte syndromem vyhoření.

Co je syndrom vyhoření?

Syndrom vyhoření (také syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, angl. burnout) byl poprvé popsán v roce 1975 H. Freudenbergerem.

Je to soubor typických příznaků vznikající zejména u pracovníků všech pomáhajících profesí, důsledek nezvládnutého pracovního stresu, výsledek interakce podmínek k práci vytvořených organizací a subjektivního očekávání pracovníka.

Obecnou příčinou bývají zvláštní nároky na pracovníka při kontaktu s lidmi využívajícími sociální služby. Nejnáročnější je práce s nedobrovolnými klienty, s klienty bez motivace, s vážně postiženými, umírajícími, s chováním velmi vzdáleným od norem.

Popis syndromu vyhoření

  • Je to stav vyčerpání, citového stažení, ztráta důvěry v osobní výkonnost,
  • je to vyčerpání z kontaktu s okolím,
  • je to pocit vlastní neschopnosti, neschopnosti prožívat uspokojení a radost z práce,
  • je to stav osob, kteří pracují s lidmi, jako například lékaři, učitelé a další,
  • je to stav u lidí, kteří hledají smysl života především v práci (workoholici, perfekcionisté, pedanti, v situaci nutné kompenzace rodinných problémů apod.).

Symptomy syndromu vyhoření

  • Deprese a úzkosti,
  • poruchy paměti a soustředění se,
  • poruchy spánku,
  • únava a pokles výkonu,
  • tělesné potíže (trávící trakt, dýchací systém, sexualita, kardiovaskulární systém atd.),
  • nespokojenost, neschopnost uvolnit se,
  • tendence k návyku na psychoaktivní látky (alkohol, tabák, ....),
  • snížení sebedůvěry a poruchy v interpersonálních vztazích. Ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka některé z pomáhajících profesí. Nejčastěji se spojuje se ztrátou činorodosti a smyslu práce, projevuje se pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti,
  • postižený ztrácí zájem o svou práci, spokojuje se s každodenním stereotypem a rutinou, nevidí důvod pro další sebevzdělávání a osobní růst, snaží se pouze přežít a nemít problémy.

Ve vývoji syndromu vyhoření lze definovat několik stádií

Člověk by chtěl pracovat co nejlépe, touží po úspěchu, ale ten nepřichází.

Nic nestíhá, je stále v časové nouzi, jeho práce začíná ztrácet systém.

Výskyt běžných symptomů neurózy, provázený pocitem, že něco musí pořád dělat, výsledkem je chaos.

Pocit "musím" se ztrácí a obrací ve vzdor "nemusím nic".

Nakonec kolegové obtěžují už jen svou přítomností, pryč jsou zbytky zájmu, nadšení, zůstala jen únava a zklamání.

Jak se bránit?

Nejúčinnějším začátkem je psychoterapeutická péče - nalezení a řešení příčin příznaků a rozvoj obranných mechanizmů je začátkem úspěchu.

Důležité je dodržovat duševní hygienu a pravidelně relaxovat.

Kvalitní vzdělávání a sebezdokonalování nám pomůže stanovovat si reálné cíle a plnit je. Nesoustředit se na činnost (práci) samotnou, ale právě na splnění cíle.

Měli bychom si definovat profesionální roli. Jaké jsou naše možnosti a schopnosti. Na co stačíme a na co už ne?

V neposlední řadě je podstatné pracovat ve zdravém kolegiálním prostředí. To je další důležitá věc, která nám pomůže se opět "nahodit".


Hodnocení:   
  • Počet hvězdiček je 3/5
Poslat e-mailemposlat e-mailem
Vytisknout článekvytisknout článek

Diskuze: