Šalvěj lékařská

Šalvěj lékařská

Už dávní šamani a čarodějnice ji přidávali do svých tajemných vykuřovadel. Už staří Římané prý užívali její léčivé a kořenící síly a dobře dělali. Tato léčivá rostlinka v sobě skrývá opravdový poklad pro naše zdraví.

Popis

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je vytrvale rostoucí polokeř vysoký až 1 m. Horní části lodyh jsou bylinné, dolní dřevnaté, často nafialovělé a zpravidla hustě vlnatě plstnaté. Střední listy jsou řapíkaté, podlouhle vejčité a úzce eliptické, vroubkované až celokrajné. Dosahují délky 5 ? 10 cm a šířky 1,5 ? 4 cm. Mají zelenavou až stříbrošedou barvu a jsou zejména v mládí popelavě plstnaté; později mohou být některé na líci téměř lysé. Květy jsou po 5 ? 10 v lichopřeslenech v paždí nejhořejších listů. Mají fialovou korunu, jejíž trubka je dole zarostlá věnečkem chloupků, které brání nepovolanému hmyzu v přístupu k medovým žlázám. Květenství tvoří lichoklasy ze 6 ? 8 lichopřeslenů. Plodem jsou 4 elipsoidní tmavé tvrdky.

Celá rostlina velmi příjemně voní. Kvete v červnu a v červenci.

Z historie

Svou léčivou pověst šalvěj lékařská získala již velice dávno. Pohanští šamani její omamné síly využívali k vykuřování, staří Římané s ní kořenili svá masitá jídla. Ostatně slovo zdravý (salvus) se odráží i v jejím latinském názvu. Ve středověku se běžně připravovala ?šalvějová voda?, výluh, jenž se užíval po dobu třiceti dní po dvou nebo třech lotech ráno a večer na tišení kašle nebo při špatných játrech.

Výskyt

Šalvěj pochází ze Středomoří, kde roste na slunných vápencových svazích a skalách. V různých zemích se pěstuje. Šalvěj se pěstuje ve Středomoří odnepaměti, ve střední Evropě nejpozději od 9. století jako hledaná léčivka a koření.

U nás často roste v zahradách, někdy i planě. Pěstovaná šalvěj tvoří několik poddruhů, které se liší vzhledem i bohatstvím květů.

Využití šalvěje v kosmetice

Pro své stahující a dezinfekční schopnosti má šalvěj široké využití i v kosmetice. Používaný jako pleťová voda nám může být nápomocný i při problematické pleti a léčbě akné. Výtažky ze šalvěje se přidávají do ústních vod a past na zuby, podporují léčbu zánětů v ústní dutině a zároveň potlačují nepříjemný zápach z úst. Stejnou službu nám poskytne i obyčejné žvýkání čerstvého listu nebo kloktání nálevu.

Šalvěj jako koření

Šalvěj se používá jako koření odnepaměti, a to na úpravu jehněčího a telecího masa, divočiny, do různých nádivek, sekaných a k ochucení mletého masa. Často ji najdeme jako jednu z přísad kořenících směsí na ryby a jiných masových i zeleninových jídel a bylinkových směsí na grilování. Uplatníme ji i pro výrobu bylinkových octů, olejů a másel. Protože má velmi výraznou chuť a vůni, k celkem výraznému efektu nám postačí už malé množství.

Využití v lékařství

Vnitřně se používá ke zmírnění nočního potu v klimaktériu, v pubertě a při plicních nemocech. Také k úpravě trávicích potížích, při chorobách žlučníku a jater.

Zevně působí ve formě kloktadla při zánětech v ústech a hrtanu a ve formě obkladů v kožním lékařství. Vzhledem ke značnému obsahu jedovatého thujonu nelze šalvějový list užívat v libovolných dávkách a po dlouhou dobu.

Naše tipy

  • Na zahrádce vysazená šalvěj odpuzuje plže a bělásky.
  • Silným odvarem z listů si po umytí můžeme propláchnout vlasy. Ty dostanou po opakovaném použití velice tmavý odstín a zároveň se zabrání tvoření lupů.

Recept ? šalvějový čaj

Suroviny: 1 vrchovatá čajová lžička sušené drogy na 0,25 l horké vody.

Postup: Necháme asi 5 minut vyluhovat a pijeme po doušcích. Pokud chceme čaj pro vnější použití, je vhodné poměrově větší množství sušené šalvěje.


Hodnocení:   
  • Počet hvězdiček je 3/5
Poslat e-mailemposlat e-mailem
Vytisknout článekvytisknout článek

Diskuze: