Pozor na klíšťata!

Pozor na klíšťata!

Žijí v listnatých lesích. Doba klíšťat začíná časně zjara a trvá do pozdního podzimu. Pohybují se pomalu, nedovedou skákat a potřebují celé hodiny, než se přichytí na své oběti. Přesto jsou pro teplokrevné živočichy včetně člověka nebezpečná a mohou být pro ně snadno zdrojem nákazy.

Klíšťata přenášejí různé bakterie, houby, viry, prvoky a jiné. Pokud nejsou napitá mají černou až světle načervenalou barvu. Samička se po nasátí může díky svému kožovitému tělnímu pokryvu, který se dovede až třistakrát zvětšit. Bez potravy vydrží klíště až 1,5 roku. Dokáže čekat celé měsíce, než najde svého hostitele.

Protože jsou klíšťata slepá, řídí se při jeho vyhledávání speciálními orgány na prvním páru končetin. Tyto Hallerovy orgány mají buď funkci čichovou, nebo slouží k vnímání tepelného vnímání.

Ústní ústrojí klíštěte tvoří hypostom obklopený dvěma čelistními makadly, nástroj, kterým klíště saje krev. Ihned po zakousnutí pouští do rány směs látek, které tiší bolest a zároveň brání srážení krve (enzym ixodin), působí rozšíření cévy a oslabují imunitní schopnost těla. Až o něco později začne rána svědit, protože už je klíště pevně zakousnuté.

Výskyt klíšťat

U nás se nejčastěji vyskytuje klíště obecné (Ixodes ricinus). Je aktivní při teplotách nad 8 °C.

Klíště se vyskytuje obvykle na okrajích listnatých lesů a křovin a na zatravněných plochách o určité minimální vlhkosti, pokud traviny na nich jsou dost vysoká a pokud tu také rostou keře. Na polích a kulturních loukách klíšťata většinou chybějí. Mnohdy je však lze zastihnout i na místech, která pro ně jsou zdánlivě málo vhodná.U nás se klíšťata vyskytují prakticky všude , ale nejsou vždy stejně četná. Hovoří se o ohniskovosti jejich výskytu. V ohniscích jsou nejhojnější. Početná jsou také tam , kde je zdroj potravy , na pastvinách a na místech, kde je hodně zvěře.

V určité době a na určitém místě se vyskytují všechna vývojová stádia klíštěte, larvy, nymfy i dospělci. Všechna tato stádia jsou schopna přezimovat v zemi a všechna také sají krev. V průběhu roku lze pozorovat dva vrcholy četnosti výskytu klíšťat. První vrchol nastává v dubnu a květnu, druhý koncem srpna a září.

Vývoj klíštěte

Dospělá samička klade několik tisíc vajíček, z kterých se vylíhnou larvy se třemi páry nohou. Larvy nejčastěji sají krev na malých živočiších, např. na hlodavcích. V další fázi vývoje se klíště promění v nymfu, která má čtyři páry končetin, tedy stejně jako dospělé klíště. Tím se stane po tom, co se znovu napije krve.

Experimentálně byl zjištěn počet dní přeměny a krmení jednotlivých stadií klíštěte Ixodes ricinus:

  • sání samic 7 ? 18
  • kladení vajíček 7 ? 23
  • líhnutí larviček 25 ? 70
  • sání larviček 2 ? 5
  • líhnutí nymfy 26 ? 40
  • sání nymf 3 ? 5
  • přeměna nymfy v dospělce 22 - 294

Nemoci přenášené klíšťaty

V podmínkách střední Evropy je ze všech nemocí, které přenášejí klíšťata, nejdůležitější klíšťová encefalitida (zánět mozkových blan) a borrelióza.

Encefalitida je o to nebezpečnější, že má v počáteční fázi stejné příznaky jako chřipka. Může ale způsobit i ochrnutí nebo ve výjimečných případech smrt. Proti klíšťové encefalitidě se můžeme účinně bránit očkováním.

Desetkrát vyšší nákaza je u lymské boreliózy. Onemocnění bylo popsáno teprve v osmdesátých letech dvacátého století. V anglickém městečku Lyme se tehdy rozmnožily bolesti dětí, které kouslo klíště. V roce 1982 objevil lékař Willy Bugdrfer původce choroby ve střevech klíšťat. Inkubační doba nemoci je 3 - 14 dní.

U přibližně čtyřiceti procent infikovaných osob se objeví v místě kousnutí červená skvrna, která může měnit velikost i polohu. Průvodním jevem může být bolest hlavy a končetin, nebo nevolnost. Po několika dnech nebo týdnech skvrna zmizí a napadený člověk se cítí zdráv. Imunitní systém však nemusí původce zcela zlikvidovat. Ten pak čeká v méně přístupných tkáních, aby mohl znovu zaútočit. Druhá fáze onemocnění se projevuje bolestmi kloubů a svalů. Asi po dvou letech přichází třetí a poslední stádium nemoci, které se projevuje chronickými záněty kloubů a mozkových blan často spojených s nervovými a psychickými potížemi. V první fázi lze bakterie do 14 dní zlikvidovat antibiotiky.

Ochrana před klíšťaty

Velmi důležitá je osobní ochrana jednotlivce před napadením klíštětem. Při pobytu v přírodě je každý člověk vystaven nebezpečí, že klíšťata, která jsou na stéblech trávy a listech keřů, se zachytí na jeho kůži nebo oblečení. Ta poté lezou po těle a hledají vhodné místi k přisátí. U dětí je to kdekoliv na těle, u dospělých osob vyhledávají místa s jemnější kůží - v podpaží, tříslech apod. Čím déle je klíště přisáto, tím větší hrozí riziko přenosu viru a vzniku nemoci. Abyste předešli přichycení klíštěte, případně klíště správně odstranili, snažte se dodržovat tyto zásady:

  • V přírodě noste vhodné oblečení světlé barvy s dlouhými nohavicemi a rukávy, které by měly přiléhat k zápěstím a kotníkům. Vhodnější je hladký materiál, na kterém se klíště obtížněji přichytí. Kalhoty zastrčte do vyšších bot.
  • Nekryté části těla a oblečení můžete postříkat repelentními a insekticidními přípravky, které odpuzují nebo i hubí hmyz a klíšťata.
  • Často prohlížejte pokožku, aby bylo možno včas odstranit lezoucí nebo již přisáté klíště. Po návratu z lesa pečlivě zkontrolujte pokožku těla včetně vlasaté části - u dětí nejlépe při koupání. Toto se doporučuje provádět nejméně jedenkrát za 24 hodin. Prohlédnout je třeba i oděv a psa nebo jiné zvíře, které bylo v přírodě.

Očkování

Aktivní imunizace

Nejúčinnější ochranou proti onemocnění klíšťovým zánětem mozku je aktivní imunizace - očkování.

Očkovací látka obsahuje mrtvý, tzv. inaktivovaný virus, který se nemůže v organizmu pomnožit. Každá dodávka vakcíny je testována na nepřítomnost živého viru klíšťové encefalitidy a jiných virů. Vakcínou je možno očkovat jak děti, tak dospělé.

Základní očkovací schéma je rozděleno do 3 dílčích dávek:

  • 1. dávka, se kterou se má začít v chladných měsících roku
  • 2. dávka následuje za 1 - 3 měsíce (lze i za 7 dnů) po první dávce. Pokud se očkuje v době výskytu klíšťat, tj. v teplém období roku, zkracuje se interval mezi 1. a 2. dávkou na 14 dnů.
  • 3. dávka za 9 - 12 měsíců po 2. dávce (lze i za 21 dnů a následně za 9 - 12 měsíců čtvrtou dávku).

Přeočkování - revakcinace - je doporučována za 3 - 5 let.

Aby bylo dosaženo plnohodnotné imunity již před začátkem sezónní aktivity klíšťat, doporučuje se, aby byla 1. a 2. dávka vakcíny aplikována v zimních měsících, tj. v době od října do března. Podle epidemiologických zkušeností je pak 95 % osob chráněno proti klíšťovému zánětu mozku po dobu cca 1 roku, tj. do doby, kdy má být podána 3. injekce zabezpečující u více než 97 % očkovaných osob imunitu na další 3 roky.

Jedna dávka vakcíny nezaručuje ochranu proti infekci virem klíšťového zánětu mozku.

O očkování se poraďte se svým lékařem, s lékařem epidemiologem na příslušné hygienické stanici, u dětí vždy s dětským lékařem.

Očkování proti klíšťovému zánětu mozku patří k tzv. nadstandardnímu očkování, tj. není povinné, hradí si ho každý sám (event. vybrané zdravotní pojišťovny).

Pasivní imunizace

Pasivní imunizace je doporučována u osob, které nemohou z různých důvodů absolvovat aktivní očkování a budou vystaveny riziku nákazy. Spočívá v podání ochranných látek neutralizující virus v případě nákazy. Ochrana tímto preparátem je však pouze krátkodobá a trvá jeden měsíc. Podává se množství dle hmotnosti pacienta.

Tento preparát lze podat též neočkovaným osobám, u kterých došlo k přisátí několika klíšťat v endemické oblasti (tj. takové, kde se onemocnění klíšťovým zánětem mozku vyskytuje). Pak je dávku podat do 96 hodin po přisátí klíšťat, nikdy ne později. Proto je třeba včas kontaktovat ošetřujícího lékaře. Tento preparát nehradí pojišťovna.

Odstranění klíštěte

Klíště odstraňujeme v gumových nebo latexových rukavicích, protože potřísnění drobných oděrek na kůži obsahem např. přetrženého klíštěte může vést k přenosu nákazy. Klíšťata se dobře odstraňují pinzetou. Je třeba ho uchopit co nejblíže bodavého ústrojí, tj. co nejtěsněji u kůže, a pomalu, ale vytrvale táhnout. Pokud klíště uchopíme v půli těla, dojde snadno k jeho přetržení a hlavička zůstane v kůži, čímž se obsah dostane do ranky po bodnutí. U dříve doporučovaného točení klíštětem ve směru hodinových ručiček hrozí rovněž přetržení klíštěte, a proto tento způsob nedoporučujeme.

Potření přisátého klíštěte tukem nebo olejem nemá odborné opodstatnění. Na přisáté klíště přiložíme vatu namočenou do Jodisolu nebo jodové tinktury, což zabezpečí jak dezinfekci rány, tak usmrcení klíštěte. Likvidaci vytaženého klíštěte provádíme ponořením do výše uvedených dezinfekčních roztoků a poté spláchnutím. Klíště nepálíme ani nerozmačkáváme.

Velmi důležité je provedení dezinfekce kůže, jak před, tak i po odstranění klíštěte, samozřejmě opět v rukavicích.


Hodnocení:   
  • Počet hvězdiček je 3/5
Poslat e-mailemposlat e-mailem
Vytisknout článekvytisknout článek

Diskuze: