Pašijový týden

Pašijový týden

Pašijový týden je poslední týden před Velikonocemi. Každý den z tohoto týdne má své pojmenování, historický význam, s každým z těchto dnů jsou spjaty velikonoční tradice. Pojďme se na pašijový týden podívat blíže.

Modré pondělí, Žluté úterý

V tyto dny se ve všech chalupách uklízelo

Škaredá středa

Středa před Božím hodem velikonočním. Tento den se nesměl nikdo škaredit a mračit, jinak by se totiž mračil po celý rok.

Zelený čtvrtek

Název je pravděpodobně odvozen od zeleného mešního roucha, které se v ten den užívalo. Jedla se jen zelená strava ? špenát, zelí, aby byl člověk zdravý po celý rok. V křesťanských kostelech v tento den zmlknou zvony a říká se, že odletěly do Říma.

Hlas zvonů nahrazovaly různé řehtačky, malé i velké, chodilo se s velkým hlukem po vesnici, zpívalo se, texty popěvků byly namířeny proti Jidášovi a Židům, kteří ukřižovali Krista.

Na Zelený čtvrtek vstávaly hospodyně časně, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se odneslo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy.

Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos.

Odpoledne se nepracovalo.

Typickým obyčejem bylo ,,honění Jidáše?. Chlapec, který byl Jidáš, byl většinou zrzavý. Pekly se jidáše, zvláštně tvarované obřadní pečivo z kynutého těsta. Pokud se jedly potřené medem, opět měly být pro zdraví.

Velký pátek

Je to den ukřižování Krista, den hlubokého smutku, nekonaly se bohoslužby, jen se zpívalo a četly se texty.

Výzdoba kostela je chudá, žádné květiny, žádné svíce na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí.

Velký pátek je také postním dnem ? postem od masa a újmy v jídle.

Na velký pátek bylo zakázáno hýbat se zemí (orat, kopat, sázet apod.). Projevovala se tím úcta k zemi ? matce. Vstávalo se před východem slunce, lidé se chodili mýt do potoka, aby se chránili před nemocemi. Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, to je mělo ochránit před bolením zubů.

V krajích s plátenickou výrobou se předly pašijové nitě, pak se udělalo na šatech několik stehů, to mělo ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem. Nepralo se prádlo, protože by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve.

Také se chodilo dům od domu, za zvuku řehtaček a různých říkaček se oznamovalo poledne a ranní i večerní klekání. Hospodyně připravovala obdarování v podobě sušeného ovoce, pečiva, vajec a někdy také drobných peněz.

V tento den se nesmělo nic půjčovat, protože půjčená věc by se mohla očarovat. Věřilo se hodně na čarodějnice a uhranutí.

Bílá sobota

Oheň se světil před kostelem a v mnoha vsích se doma muselo uhasit ohniště. Potom hospodyně položila polínko před kostelem na hraničku, když kněz oheň posvětil, každá si vzala žhavé polínko a znova jím zažehla ve stavení oheň.

Na Bílou sobotu se zvony vrací z Říma a opět se rozezní.

Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, aby bylo úrodné. Někde se uhlíky dávaly za trám do domu, aby ho chránily před požárem.

Velikonoční neděle (Boží Hod Velikonoční)

Je to den zmrtvýchvstání Krista. Vrcholí velikonoční svátky, končí půst. Provádělo se svěcení velikonočních pokrmů - beránek, mazanec, vejce, chleba, víno. Každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla.

Ve východních Čechách dal hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.

Pečou se velikonoční beránci.

Velikonoční pondělí

České Velikonoce charakterizuje živá tradice - ,,velikonoční pomlázka?. Je to obyčej, kdy chlapci obcházejí domy s pomlázkou spletenou z vrbového proutí a zdobenou stuhami.

Pomlázka je symbol předávání síly, zdraví a svěžesti. Šlehány jsou dívky a ženy, aby byly zdravé, veselé a pilné. Odměnou za pomlázku jsou malovaná vajíčka.

O stáří velikonoční pomlázky svědčí vzpomínky pražského kazatele Konráda Waldhausera ze 14. stol.


Hodnocení:   
  • Počet hvězdiček je 3/5
Poslat e-mailemposlat e-mailem
Vytisknout článekvytisknout článek

Diskuze: