Narančila ? lulu

Narančila ? lulu

Narančila (Solanum quitoense) pochází z vysokohorských oblastí ekvádorských And. Zde se narančila pěstuje zejména v údolích řek v nadmořské výšce od 1000 do 2 300 m. Odtud se rozšířila do Kolumbie, Peru, Kostariky, Panamy, Mexika a dalších zemí.

Narančila je rostlina z čeledi lilkovitých je to 2 m vysoká vytrvalá dřevnatějící bylina. Plod je kulovitá, asi 5 cm velká, zlatavě žlutá bobule, pokrytá jemným chmýřím, které se snadno stírá. Tvarem a velikostí je plod podobný malému pomeranči - odtud jeho lidový název naranchilla (narančila). Oplodí je tlusté a kožovité, dužina jasně zelená až žlutavá, sladká až sladkokyselá, s četnými drobnými semeny.

Narančila v kuchyni

Šťáva z dužiny je bohatá na vitamín C (asi 50 mg%). Chutí připomíná pomeranč a rajčata dohromady. Ovoce konzumujeme hlavně čerstvé. Slouží k přípravě různých ovocných nápojů, zmrzliny, želé, džemů, marmelád apod. Plody narančily přidáváme do exotických salátů nebo ovocných pohárů. Jen výjimečně se plody zpracovávají na kompot.

Chutná i jako džus či vylisovaná šťáva. Džus jednoduše získáme tak, že oloupané plody rozmixujeme v mixéru s několika kapkami limetky.

Používá se také k přípravě míchaných alkoholických nápojů. Ty jsou připravovány například ze šťávy plodů narančila s kukuřičným sirupem, cukrem, vodou, a trochou citronové šťávy. Směs se silně zchladí a podává v teplých dnech s ledem.


Hodnocení:   
  • Počet hvězdiček je 3/5
Poslat e-mailemposlat e-mailem
Vytisknout článekvytisknout článek

Diskuze: