Nádechové potápění ? freediving

Nádechové potápění ? freediving

Dnes vám představíme jeden netradiční sport, který se v posledních letech rozšířil i v České republice. Nádechové potápění je potápění bez dýchacího přístroje, tedy jen se zásobou vzduchu v plicích, kterou má potápěč z nadýchnutí se nad hladinou vody. Doba, po kterou je potápěč schopen dech zadržet, závisí na jeho respirační plicní kapacitě. Počátky tohoto sportu se datují až do prehistorické doby.

Dnes vám představíme jeden netradiční sport, který se v posledních letech rozšířil i v České republice. Nádechové potápění je potápění bez dýchacího přístroje, tedy jen se zásobou vzduchu v plicích, kterou má potápěč z nadýchnutí se nad hladinou vody. Doba, po kterou je potápěč schopen dech zadržet, závisí na jeho respirační plicní kapacitě. Počátky tohoto sportu se datují až do prehistorické doby.

Historie potápění

Mušle nalezené při archeologických vykopávkách a zároveň v určitých hloubkách pod vodou ukazují, že lidé se potápěli již před desítkami tisíc let. V 9. století o potápění psal Homér, starověcí vojenští historikové se zmiňovali o potápěčích, kteří plavali pod vodou a útočili na nepřátelské lodě.

Pro vojenské účely se ostatně potápěčů využívá i v současnosti. V dobách míru se volné potápění uplatnilo při rybolovu a sběru perel, mořských hub či korálů, a to nejčastěji ve třech významných oblastech světa: ve východním Středomoří, v Perském zálivu a ve Žlutém moři.

Dnes se volnému potápění věnují ženy i muži. Mistrovství světa organizuje Association Internationale pour le Dévélopment de l’Apnée (AIDA), založená v roce 1992. World Underwater Federation (CMAS) se zase omezuje na vedení záznamů o rekordech.

Soutěžní nádechové potápění

Soutěžní nádechové potápění se obecně rozděluje na tři disciplíny:

  1. Statické potápění je ležení v mělké vodě se zadrženým dechem na čas. Nejčastěji se provozuje v bazéně.
  2. Dynamické potápění je plavání pod vodou, měří se při ní vzdálenost. Dělí se na další dvě kategorie - s ploutvemi a bez ploutví.
  3. Hloubkové potápění se dělí na další čtyři kategorie:
    • Soutěže s konstantním závažím: Potápěči usilují o dosažení největší hloubky s pomocí vlastní sily, bez zátěže, dýchacího přístroje a lana. Opět se dělí na potápění s ploutvemi a bez nich.
    • Soutěže s volným ponorem: Soutěží se v dosažení největší hloubky pomocí vlastního pohonu. Potápěči se přitom drží lana.
    • Soutěže s proměnlivým závažím: Potápěči se snaží dosáhnout co největší hloubky za pomoci zátěže, vlastními silami se poté snaží vytáhnout na hladinu s pomocí lana.
    • Soutěže bez omezení: Potápěči se snaží dosáhnout co největší hloubky pomocí zátěže, poté vystupují na hladinu pomocí lana a vztlakového zařízení (většinou vzduchového vaku).
Jak prodloužit čas pod vodou?

    Pokud chceme prodloužit čas pod vodou, je vhodné se věnovat dechovým cvičením. Nejjednodušší může vypadat takto:

  1. Cele tělo trochu protáhneme pomalým strečinkem.
  2. Sedneme si na židli a úplně se uvolníme, ruce necháme viset dolu.
  3. Provedeme 15 pomalých nádechů do nejspodnější části plic (dýchání "do břicha") asi na 30 % kapacity plic. Nádech provádíme nosem, výdech pusou, přičemž výdech by měl být 2x delší než nádech.
  4. Provedeme 15 pomalých nádechu opět do břicha, ale na polovinu plicní kapacity. Znovu nádech nosem, výdech pusou a výdech by měl být 2x delší než nádech.
  5. Do třetice 15 nádechů na 100 % kapacity plic, opět zachováme poměr doby nádechu a výdechu.
  6. Mezi každou sérií se 2x - 3x zhluboka rychle nadechneme a vydechneme, aby se vyplavil nahromaděný oxid uhličitý z plic.

Potápěčské rekordy

Nádechové potápění – freediving
Nádechové potápění – freediving

První rekord ve volném potápění byl zaznamenán v roce 1949, kdy Ital Raimundo Bucher dosáhl za použití kluzkého závaží hloubky 30 m. V té době se věřilo, že v hloubce větší než 50 m není již hrudní koš schopen tlaku vody odolat. V listopadu roku 1976 dosáhl Francouz Jacques Mayol symbolické hloubky 100 m díky tréninku založenému na využití relaxace a jógy.

V říjnu roku 1992 se Kubánec Francisco "Pipin" Ferreras Rodriguez potopil do hloubky 120 m. V listopadu 1996 dosáhl "Pipin" hloubky 133 m a vzápětí byl překonán Italem Umbertem Pelizzarim, který se potopil do 150 m.

Mezi ženami drží rekord v potápění s proměnlivou zátěží Kubánka Deborah Andolloová (90 m) a v bezlimitním potápění Francouzka Audrey Mestreová (115 m).

Potápěči

Volné potápění vyžaduje fyzickou i duševní přípravu, neboť potápěč musí být zároveň uvolněný a plně soustředěný. Potápěč musí být schopen co nejdéle kontrolovat stahy bránice, které umožňují dýchání. Důležitější než posilování jsou cvičení, jako např. jóga, i z tohoto důvodu se ženy svými rekordy prakticky vyrovnají mužům.

Potápěči se zaměřují na zvyšování vytrvalosti, výdrže a prahu bolesti. Trénují na kole, běhají, plavou, provozují strečink a posilují.


Hodnocení:   
  • Počet hvězdiček je 3/5
Poslat e-mailemposlat e-mailem
Vytisknout článekvytisknout článek

Diskuze: