Explikační rozhovor

Explikační rozhovor

Jedná se o soubor technik, které umožňují supervizorovi (tomu, kdo se ptá) získat informace o způsobu, jakým subjekt (dotazovaný) jednal nebo vykonával svou práci. Kromě toho je rozhovor také zdrojem nových poznatků, které neměl subjekt k dispozici ve chvíli jednání.

Dvě dimenze explikačního rozhovoru

Explikační rozhovor má tedy dvě dimenze ? diagnostickou dimenzi a dimenzi uvědomování si. Jádro techniky spočívá v procesu objasňování pomocí slovního vyjádření prožitého.

Supervizor se tedy svojí podporou snaží pomoci subjekt popsat způsob, jakým byla realizovaná určitá akce, které byl daný subjekt součástí. Hlavním obecným cílem je prohloubit poznání subjektu, autodiagnostikovat a získat schopnosti využívat vlastní zkušenost k seberozvíjení.

Využití explikačního rozhovoru

Explikační rozhovor je potřebný všude tam, kde nestačí jen rada nebo předpis určitého způsobu chování. Pomáhá podpořit subjekt, aby lépe porozuměl odehranému. V mnoha, zejména pracovních prostředích je přínosnější využít tohoto rozhovoru k uvědomění si prožitého a využití této zkušenosti do budoucna, než pouhopouhý přehled pravidel chování v modelových situacích.

Tento soubor technik je využitelný pro analýzu akcí v různých oborech (v ergonomii, didaktice, sportu, hudbě). I cíle mohou být rozličné ? např. analýza chyb, řešení problémů, zlepšení profesionálního výkonu apod. Explikační rozhovor se stal vyhledávanou technikou pro zkvalitňování práce.

Velký prostor pro uplatnění má explikační rozhovor ve školské praxi. Může být využívaný ve snaze učitele pomoci žákovi, který hledá příčiny svého neúspěchu. Originalita techniky spočívá v zásadě citlivého přístupu. Samozřejmý by měl být respekt k supervizita k subjektu, zachování etických principů apod.

Dotazování nemá mít obecný průběh, ale vztahuje se ke konkrétní úloze. Např. učitel se neptá žáka: "Jak se učí na hodiny dějepisu?" Dotaz zní: "Jak ses včera večer učil lekci o francouzské revoluci?"

Reflexní zvrat

V průběhu explikačního rozhovoru by mělo dojít k tzv. reflexnímu zvratu. Subjekt získá prostřednictvím rozhovoru příležitost sebereflexe. V tom mu pomůže vyslovení (verbalizace) prožité akce. Díky tomu má subjekt možnost transformovat prožitou akci v novou zkušenost, zdroj dalšího učení. Verbalizovaná zkušenost vytváří základ pro improvizaci v každé nové situaci.

Vedení explikačního rozhovoru a konkrétní postup

Zahájení

Zahájení práce a navázání kontaktu se subjektem je podmínkou úspěchu. Samozřejmostí je dobrovolnost a souhlas dotazovaného i jeho seznámení s cílem rozhovoru. Je třeba navodit atmosféru důvěry.

Zaměření

V této fáze vede supervizor subjekt k tomu, aby navodil určité momenty svojí prožité zkušenosti. Dotazování je vždy zaměřené na specifickou úlohu: "Co se ti zdálo nejdůležitějším v této situaci?"

Vyjasňování

Táto fáze je jádrem explikačního rozhovoru. Jde o popis akce. Tento popis se děje za pomoci drobných krůčků, na které se supervizor dotazuje systematickým způsobem.

Od vyjasnění k radě

Rychlá rada má málo šancí být vyslechnutá a zpravidla nebývá účinná. Proto rada musí být výsledkem společné práce.


Hodnocení:   
  • Počet hvězdiček je 3/5
Poslat e-mailemposlat e-mailem
Vytisknout článekvytisknout článek

Diskuze: