Drhání ? macramé

Drhání ? macramé

Macramé je jednou z nejjednodušších technik ručních prací. Techniku drhání lze využít při výrobě oděvů, opasků, kabelek a bytových doplňků.

Podstatou je vázání dvou základních uzlů: uzlu plochého a uzlu žebrového. Opakovaným nebo kombinovaným vázáním těchto uzlů v různých směrech a pod různými úhly můžeme vytvářet velmi mnoho variací. K těmto variacím můžeme potom přidávat různé dekorativní prvky, jako např. josefínské, japonské, turecké, čínské a orientální uzly, ovazování, splétání nebo pikotky.

Historie macramé

Macramé (většinou se odvozuje od arabského muharram = mřížoví) označuje starou textilní techniku. Staré české slovo drhat znamená vázat uzlíky.

Dávná historie drhání je mlhavá. Existují některé důkazy o tom, že drhání bylo značně rozšířeno ve Francii a Itálii patnáctého století. V devatenáctém století bylo nejpopulárnější mezi námořníky, kteří při svých dlouhých cestách ve volném čase používali různých variací plochého uzlu k dekorativním a funkčním účelům, jako např. třásní k lodním zvonům, potahů kormidel, stínidel lamp a sítí. Ale s pronikáním techniky do námořní dopravy začal ústup makramé i z této oblasti.

V počátcích minulého století se začaly objevovat různé užitkové předměty, jako např. opasky, kabely, vodítka, stahovadla a stínítka, drhané v přísně tradičním provedení a stylu. V Portugalsku, Mexiku a Ekvádoru ještě dnes místní lidoví umělci vyrábějí takové předměty, jako jsou kabely, šály apod. v národním duchu.

Některé speciální pomůcky

Herdule ? stejně jako při paličkování slouží herdule k připevnění nosných vláken. Herdule je válec ušitý z jednobarevného plátna naplněný pilinami, drobnými hoblinami nebo pískem tak, aby se do ní daly zapíchnou špendlíky.

Čalounické špendlíky, nůžky, metr, háček, jehla s velkým ouškem.

Postup drhání

Sisalová vlákna, která tvoří základ, takzvané osnovní nitě, musí být vždy delší, než požadovaná délka hotového závěsu. Je třeba počítat s tím, že na polovinu se zkrátí navázáním na dřevěnou tyčku (kus větve a podobně), která pak bude sloužit i k zavěšení na stěnu. Dále se zkracují vázáním uzlíků.

Na tyčku navážeme tolik pramenů, jak široký závěs chceme mít, a pak tuto osnovu upevníme do vhodné výšky, aby se u práce dalo pohodlně sedět.

Důležité je, aby byly osnovní nitě stále stejnoměrně napnuté, jinak by se hotový závěs na stěně kroutil. Předem si nakreslíme rozvržení uzlů.

Aby se nám lépe pracovalo, jednotlivé osnovní nitě si smotáme do klubíček a postupně je rozmotáváme podle potřeby.


Hodnocení:   
  • Počet hvězdiček je 3/5
Poslat e-mailemposlat e-mailem
Vytisknout článekvytisknout článek

Diskuze: