Chřest

Chřest

Chřest pojídali už Egypťané a staří Řekové, ale i ti jej měli za luxus. Tak tomu zůstalo po celá staletí, kdy si chřest mohli dovolit jen ti nejbohatší. Stal se zeleninou králů. Ludvík XIV. mu propadl natolik, že jej na svém stole vyžadoval denně. Své zahradníky zavázal povinností, dodávat tyto jemné výhonky v každou roční dobu.

Chřest je vytrvalá rostlina. Z mohutného kořenového trsu vyrůstají dužnaté výhonky zvané pazochy. Jsou žlutavě bílé až růžovofialové. Vyrůstají v silně rozvětvené, tenké, až dva metry vysoké stonky se svazky jehlicových zelených útvarů, podobných měkkému tenkému jehličí, jež nahrazuje listy. Kvete zelenožlutými drobnými lístky, plody jsou červené bobule. Užívají se mladé výhonky, vyrůstající z kořenů. Dnes je rozšířen po celé Evropě, severní Africe a přední Asii.

Cenné látky a léčivé účinky

Chřest má malou kalorickou hodnotu, 100 g má jen 17 kcal. Je lehký, lahodný a snadno stravitelný, vhodný při dietách. Kromě vitaminu C obsahuje provitamin A, vitaminy skupiny B, vitamin E, draslík, fosfor, vápník a hořčík, železo, jód, zinek, sodík. Jeden gram chřestu obsahuje 1 mikrogram kyseliny listové, která působí na omlazování buněk, pomáhá při únavě, stresu, nízké schopnosti soustředit se a proti předčasnému šedivění vlasů. Má mnoho vlákniny, která pomáhá při ochablosti střev, zácpě a také pro zdravé sliznice. Množství zinku aktivuje mozek, posiluje vaziva a cévy.

Bílý chřest

Je nejoblíbenější odrůdou chřestu a cení se tím více, čím jsou jeho výhonky bělostnější. Tento druh nesmí před sklizní přijít do styku se slunečními paprsky. Proto se na jaře přikrývá zeminou. Potom jsou také výhonky silnější. Sklízí se ihned, jak prorazí přihrnutou zeminou. Bílý chřest se pěstuje zejména v Německu, Francii - Alsasku a Polsku.

Zelený chřest

Obsahuje více vitamínu C a má také výraznější, lehce nahořklou chuť. Stonky jsou různě silné, záleží na odrůdě. V Itálii se celé jaro nabízejí tenké výhonky, které se konzumují jen s citrónem nebo v omeletě frittata. K nám se dostává hlavně chřest středně silný, dovážený ze Španělska. Z Francie pochází varianta mini, vyhledávaná pro svou smyslně trpkou vůni.

Fialový chřest

Silně aromatický se středně silnými stonky se pěstuje poměrně řídce, v malém množství ve Francii, Španělsku a v Řecku. Proti ostatním se vyznačuje výraznější nahořklou chutí.

Konzumace chřestu

Z chřestu se připravují polévky, saláty, nejčastěji se podává vařený, politý máslem a posypaný strouhaným sýrem. Chřest kupujeme s pevně zavřenými hlavičkami, pokud se pootevírají, byl sklizen pozdě. Předvařený chřest můžeme zmrazit. Vzhledem k tomu, že obsahuje značné množství purinu, může zvyšovat u lidí trpících dnou hladinu kyseliny močové v kloubech.

Chřest lze jíst syrový, ale většinou se tepelně upravuje, varem nebo na páře.

Doporučuje se pak tento postup:

Stonky chřestu svázat nití. Svazek s hlavičkami na stejné straně by měl mít nejvýš 500 gramů. Výhonky se vyplatí zkrátit před varem na stejnou délku (konce bývají dřevnaté).

Svázaný chřest se vkládá do vroucí osolené vody s cukrem a citrónovou šťávou hlavičkami vzhůru. Hladina by měla sahat těsně pod ně. Hlavičkám chřestu stačí ke změknutí kratší doba, takže se vlastně připravují v páře.

Chřestová omeleta se žampióny

Potřebujeme: 750 g chřestu, 200 g žampionů, špetku cukru, 30 g margarínu, 200 g grilovací klobásy, 2 lžíce smetany, 2 lžičky škrobové moučky rozmíchané ve vodě, 4 vejce, lžíci mléka a hladké mouky, sůl, pepř, 3 lžíce oleje, 1 pokrájený citron, petržel.

Postup: Oloupaný chřest povaříme 20 min. v osolené vodě s cukrem. Žampiony nakrájíme na plátky a podusíme na margarínu a přidáme oloupanou klobásu nakrájenou na kostičky a smetanu. Podlijeme 2-3 lžícemi vody, dusíme 5-10 min. a před koncem přidáme škrobovou moučku, aby směs zhoustla. Osolíme a opepříme. Žloutky rozšleháme v mléce, přimícháme mouku a sníh z bílků, osolíme a na oleji upečeme 4 omelety.


Hodnocení:   
  • Počet hvězdiček je 3/5
Poslat e-mailemposlat e-mailem
Vytisknout článekvytisknout článek

Diskuze: